Odhalení pamětní desky

PAMĚTNÍ DESKA SE ŠEDESÁTI SEDMI OBĚTMI 2. SVĚTOVÉ VÁLKY SLAVNOSTNĚ ODHALENA

Po dlouhých šedesáti osmi letech od Pražského květnového povstání v roce 1945 se konečně dočkali hrdinové ze Spořilova a Roztyl svého ocenění - odhalení pamětní desky se jmény všech  67 obětí 2. světové války.

Za hojné účasti spořilovské veřejnosti a za krásné jarní pohody zalité sluncem se uskutečnilo dne 7. května 2013 dopoledne na Národním hřbitově na Roztylském náměstí slavnostní shromáždění, svolané svorně všemi odbojovými, vlasteneckými a církevními organizacemi ze Spořilova. Světlou stránkou setkání asi sta občanů ze Spořilova a okolí byla velmi pěkná návštěva osmdesáti žáků zdejších škol s jejich řediteli a učiteli. Čestnou stráž tvořili spořilovští praporečníci v sokolských stejnokrojích - sestra Eva Krutílková se synem Mikulášem a bratr Jakub Kunčík se skupinou krojovaných Sokolů a členů Obce baráčníků Roztyly. Shromáždění se zúčastnila řada Sokolů - členů Věrné gardy, z nichž mnozí pamatují květnové události roku 1945.

Celý průběh slavnosti odhalení desky natáčela Česká televize, která pořídila řadu zajímavých záběrů z celé slavnosti a pohovořila s několika účastníky, zejména s pamětníky květnových událostí, jak se odehrály na Spořičově před 68 lety.

Slavnost zahájil bratr předseda 54. základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu na Spořilově bratr Ing. Vladimír Dvořák. Uvítal přítomné hosty, zástupce pořádajících organizací, školní mládež i všechny přítomné občany. Poté přečetl jména všech spořilovských obětí 2. světové války v letech 1939 až 1945. Pamětní desku z  černé leštěné žuly se zlatými písmeny vyznačenými jmény všech 67 obětí slavnostně odhalil l. zástupce starosty Městské části Praha 4 Ing. Jiří Bodenlos.

Autorem návrhu a výroby pamětní desky je a o její postavení se zasloužil místní spořilovský sochař - umělecký kameník  pan Miroslav Strýček, z firmy DAHA, s. r.o., provozovna Nehvizdy. Celé zhotovení a instalace pamětní desky bylo financováno z rozpočtu Městské části Praha 4.

Slavnostní hosté a zástupci pořádajících organizací uctili památku obětí 2. světové války položením věnců a kytic k pamětní desce. Za Úřad Městské části Praha 4 položil věnec l. zástupce starosty pan Ing. Jiří Bodenlos, za spořilovské Sokoly položil  kytici květin místostarosta bratr Miloš Kubíček.

Hlavní projev k 68 výročí Českého povstání v Praze přednesl Ing. Jiří  Bodenlos. Ocenil hrdinství všech bojovníků na území Prahy 4 a zdůraznil potřebu nezapomínat na jejich nemalé oběti. Během povstání jich těsně před skončením války přes 600 položilo své životy. Oběti války je třeba stále připomínat zejména mladé generaci.

Předsedkyně obvodního výboru ČSBS Praha 4 sestra Jaroslava Křupalová vyzdvihla zejména zásluhy nejstaršího bojovníka ze Spořilova - připomněla sté výročí od narození bratra Antonína Náměstka, který bydlí na sídlišti na Spořilově. Dožívá se tohoto požehnaného věku právě v těchto květnových dnech (*16.5. 1913) v obdivuhodné tělesné čilosti i duševní svěžesti.  Byl k významnému životnímu výročí vyznamenán stříbrnou medailí ministra obrany České republiky za celoživotní zásluhy o vlast. Při svém poděkování

za blahopřání přednesl bratr Náměstek zpaměti úryvek z vlastenecké básně z minulého století a sklidil za to zasloužený potlesk celého shromáždění.

Se vzpomínkou na květnové události Pražského povstání roku 1945 na Spořilově vystoupil bratr Ing. Vladimír Prchlík. Z dlouhého seznamu obětí uvedených na pamětní desce uvedl některé významné charakteristické příklady spořilovských občanů:

Ilegální organizace V boj! patřila k prvním celostátním sítím  domácího odboje. Bratr Vojtěch Preissig – ruský legionář, vlastenec, spisovatel, umělec byl významný malíř, grafik a ilustrátor. Zasloužil se o založení a pravidelné vydávání odbojového časopisu „V boj!“, který přinášel cenné zprávy o průběhu světové války i o událostech domácího odboje u nás. Byl zatčen pro ilegální protistátní činnost, krutě vyšetřován a  umučen v koncentračním táboře Dachau.

Jeho starší dcera Inka Bernášková - nadšená vlastenka se zapojila do odboje pod krycím jménem  „paní INKA“. Převzala po otcově zatčení na Spořilově vydávání a šíření časopisu „V boj!“. Za ilegální protinacistickou činnost byla rovněž nacisty na Spořilově zatčena a poté krutě vyslýchána na Gestapu. Skončila tragicky - byla popravena ve věznici Plötzensee u Berlína dne 26. srpna 1942.

Bratr Jaroslav Dvořák – velký sokolský činovník – člen náčelnictva dorosteneckého odboru  Československé obce sokolské, otec předsedy 54. základní organizace ČSBS na Spořilově – bratra Vladimíra Dvořáka. Patřil k horlivým vlastencům. Celý život věnoval sokolské myšlence . Po rozpuštění Sokola dne 12. dubna 1941 se bratři  z náčelnictva dorosteneckého odboru ČOS scházívali ve spořilovském bytě bratra Jaroslava Dvořáka. Snažili se zachránit především spisy a dokumentaci, podle které by se mohl Sokol po válce opět obnovit. Dne 6. října 1941 přišel bratr Jaroslav Dvořák večer domů celý ustaraný.  Po poslechu zahraničního rozhlasu řekl své manželce  Antonii, že bude téměř jistě zatčen. Vyprávěl, že krátce po okupaci v roce 1939 se zapojil do ilegálního hnutí,  že celou jejich odbojovou skupinu čeká katastrofa. V noci  ze 7. na 8. října 1941 kolem páté hodiny ranní byl zákeřně přepaden třemi členy Německé státní policie (GESTAPO) a zatčen. Poručili, aby se oblékl, a po smutném rozloučení s rodinou byl odvezen z rodinného domku na Spořilově k vyšetřování do pověstného Petschkova paláce – obávaného sídla Gestapa v Praze. Od té doby jej nikdo neviděl…Tam sepsali se všemi zatčenými Sokoly protokoly a odváželi je do Terezína, kde těžce pracovali na opravě kolejnic. Na konec byl bratr Jaroslav převezen do koncentračního tábora  v Osvětimi, kde byl trýzněn namáhavou prací a vážně nemocen  skonal. Rodině přišel telegram, že Jaroslav Dvořák dne 12. dubna  zemřel. Je příkladem Sokola, věrného bojovníka za vlast, který padl jako mnozí na poli domácího sokolského odboje.

Dne 17. listopadu 1945  prezident republiky Dr. Edvard Beneš Jaroslavu Dvořákovi  udělil Československý válečný kříž  1939 v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození Republiky Československé  z  nepřátelského obsazení.

Jako třetí příklad hrdinství spořilovských občanů za 2. světové války a v Pražském povstání – těsně před jejím koncem uvedl bratr Prchlík svého bratrance – bratra Zdeňka Prokopa. Pocházel ze spořilovské železničářské rodiny se silnou tradicí věrnosti svému povolání u dráhy a s vlasteneckým postojem proti okupantům. Byl bez boje zákeřně zastřelen hordou esesáků ve službě na  tehdejším Nádraží Praha-Střed ( dnes Masarykovo ) spolu s dalšími osmdesáti druhy na samém konci hrůzné světové války. Bylo mu tehdy necelých dvacet let!

Bratr Prchlík vyzval přítomné účastníky slavnosti, aby se zastavili u pamětní desky se jmény spořilovských obětí a vysvětlili podle svých zkušeností válečné zločiny okupantů; aby zdůraznili důležitost zachovávat památku na tyto naše hrdiny i pro budoucí generace, která nastoupí na naše místa a ujme se vedení této společnosti v budoucnosti. Poté přiblížil zejména mladým posluchačům - žákům škol události ze soboty 5. května 1945 v den začátku Pražského povstání – vlastenecké nadšení a hrdinské odhodlání všech – mladých i starších nastoupit do boje za svobodu obětavě a ukázněně jako živá odpověď na úpěnlivé volání Českého rozhlasu o pomoc a na ochranu celé Prahy.

Zmínil i osud několika set mužů ze Spořilova ve věku od 16 do 60 let, kteří byli jako rukojmí odvedeni v časných ranních hodinách dne 6. května po zuby ozbrojenými esesáky na Zelenou lišku a tam nahnáni do bytů vyklizených krátce před tím původními nájemníky. Na cestu jim rozhřešení k jejich neznámému údělu svorně udělili tři místní kněží – Církve římsko-katolické, Církve českomoravské a Církve českobratrské-evangelické na Spořilově. Na závěr svého vystoupení bratr Prchlík připomenul všem účastníkům slavnostního shromáždění, proč je stále třeba se poučovat z nedávné historie našeho národa, hájit slavné tradice hrdinského odporu vůči násilí cizí moci a vítězství nad nepřítelem i v budoucnosti.

Slavnostnímu shromáždění za oběti druhé světové války posloužila duchovním slovem, čtením písma, modlitbou a závěrečným požehnáním sestra farářka ThDr. Jindřiška Buttová z náboženské obce Církve československé husitské  Braník-Krč.

Závěrem slavnosti zazněla státní hymna České republiky.

 

Vladimír Prchlík

Foto z akce zde.