Sokolové pod Řípem

Pro dokreslení atmosféry se můžete podívat na následující fotografie:

ZDE

ZDE

ZDE

Slet v Roudnici nad Labem by se podle jeho celého průběhu měl místo SLET POD ŘÍPEM nazývat spíše SLET POD DEŠTNÍKY. Přesto to byl slet na jedničku.

SOKOL ROUDNICE slaví letos 145 let od svého založení! Proto ta velká sešlost sokolů z celé republiky – Moraváci a Slezané cestovali autobusy přes noc až šest hodin. Přes 6 000 cvičenců z celé vlasti doslova zaplavilo Roudnici. Zajistit ubytování a stravování takového množství hladových strávníků od malých dětí od 3 let až po otrlé a vytrvalé borce z Věrné gardy (70 a více let) tradičně ve školách (karimatky), v jídelnách či kantýnách po celém městě nebylo jednoduché. Zdálo se, že sokolů bylo všude více nežli domácích obyvatel.

Byla to zase ta pravá i když malá zkouška odolnosti sokolů, kteří pro myšlenku Tyrše a Fügnera obětují dobrovolně mnohé… Jenom ze Spořilova cvičilo v různých skladbách kolem 70 cvičenců, z toho většina byli rodiče s dětmi a žákovské oddíly, nás z Věrné gardy cvičilo 6. Musíme jim všem za jejich vzorné výkony a sokolskou vytrvalost upřímně poděkovat!

Roudnický slet dopadl celkově velmi dobře, i když všichni během těch dvou dnů trpělivě a nepřetržitě mokli – ať na zkouškách na Tyršově stadionu či v neděli ve slavnostním průvodu s historickým prapory Sokola a říznou dechovkou a poté při hlavním sletovém vystoupení. Také nadšení diváci museli celý slet trvající téměř tři hodiny sledovat ve stoje v promáčené trávě a s deštníky v rukách. A bylo jich hodně, i třeba s kočárky pokrytými igelitem. Roudničtí občané se o slet zajímali a sešli se v hojném počtu. Odhadem snad tisíc?

Zahájení Sletu pod Řípem bylo jako vždy pro nás sokoly dojemné, všichni měli slzy v očích zejména při Sukově hymně Sokolstva – slavnostním pochodu „V nový život“ – i při naší státní hymně, kterou všichni přítomní svorně zazpívali v prudkém lijáku se severákem v zádech. Pro mne byl celý slet také velezajímavou sondou do hlubin našeho národa. V dešti a nepohodě se lidé vždy lépe poznají a vzájemně si většinou rádi pomáhají, přestože jsou cizí.

 

Vladimír Prchlík